CZ • EN

Kniha

 

Recenze / Ocenění

Ukázky

Kup papírovou / e-knihu

Ukázky

Stromy, samé stromy...

Žít tedy snad budu. Možná na vozíku, ale i to je život, zhodnotil Sebastian svou situaci poté, co osaměl. To je ale jen ta nejhorší varianta. Taky je možné, že budu zase chodit... A určitě se můžu nějak snažit o to, abych zase mohl chodit... Smysly mám snad v pořádku, hlava pracuje, takže nějaká smysluplná budoucnost snad existuje... Ale jaká?

Sebastiane, dlouho jsem váhala, zda a jak Ti psát. Radila jsem se o tom i s terapeuterm, a ten mi doporučil, ať dopis určitě napíšu a pak teprve se rozhodnu, zda Ti ho pošlu nebo ne. Jestli ho držíš v ruce, pak jsem ho poslala, jinak leží na některém z mých tajných míst.

Mezitím, co přemýšlel, se na obrazovce objevilo okénko se záhlavím Nová zpráva. Aniž by chtěl, přečetl i druhý řádek: Od: Máma, Re: narozeniny. Zapomněla si vypnout synchronizaci… To bych ten tablet asi měl radši rychle vypnout… ... Nadcházející událost: Rande. ... Radši toho opravdu nechám, řekl si a tablet znovu odložil do nočního stolku.

Nechám toho! Evidentně si tu zahrávám s nebezpečnejma věcma! Takovými a podobnými myšlenkami strávil celé dopoledne. Pak se ale na věc začal dívat z druhé strany. Vždyť to není nic jiného než nějaké moje potlačené strachy z dětství.

Místo paniky ho zaplavil intenzivní pocit lítosti. Nad ztracenou budoucností. Nad promarněnou minulostí. Nad tím, v jakém psychickém stavu odchází. To je strašně nespravedlivý!

„Takže i ty těm hyenám věříš? I po tom, co jsme si to tisíckrát vysvětlili?“ Vidíš, jak se rozčiluje? Nemá čistý svědomí. „Hele, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Ale nejde jenom o tohle, taky o ten soud.“

Na displeji se objevila scéna podobná té, které byli přítomni před chvíli – stejná nemocnice, stejný park, jediný rozdíl byl, že sanitka nemocného neodvážela, ale přivážela. Následoval střih do lékařského pokoje. „Přijelo nějaký polytrauma.“ hlásila sestra s telefonem u ucha.

Tak třeba v Jungovi je největší návnadou aktivní imaginace. Vypadá to neškodně, lidi to zkusí, a už jsou naši…

Hele, já jsem to celý četl. Podle mě je to slátanina. ... Věci, který tam řeší, má devadesát procent chlapů vyřešený ve dvacíti a ti, co to vyřešený nemaj, se při čtení budou maximálně cejtit trapně. ... Prostě je to ode všeho trochu a každej ten aspekt je slabej. ... A to, že do svýho díla jakoby chytře vloží sžíravou recenzi na ně samotný, jen nasazuje tý trapnosti korunu.

Člověk se nemá vzdávat, pokud je nějaká naděje.

Co na to čtenáři

No, dobře se to rozjede, ale tu duchařinu moc nemusím / Erotika dobrá, to mě překvapilo / Ten sex ... je strašnej - schválně, jestli vás napadne někdo, kdo umí popsat sex tak, aby vám nebylo trapně / (hádejte gender posledních dvou) / Uprostřed Sebastian (hrdina) nějak moc tápe / Na prvotinu dobrý / To jsem zvědav, co řeknou recenzenti / Na straně třicet jsem rozbila čtečku / Mně se to moc líbilo, ale možná hlavně proto, že jsem měl nízký očekávávní: dokážu si představit, jak to může vypadat, kdy my vědci začheme psát / Dnutilo mě přemýšlet nad filozofickou otázkou jestli když člověk zapomene na událost, která vedla k psychickým problémům, tak se zároveň zbaví i těch problémů, anděly se přiznám jsem trochu přeskakovala / A co na to ty?

Více o příběhu - pozor, vyzrazuje zápletku!

Roku 2003 vydal Volvox Globator

Podpořeno Státním fondem kultury.